Pětikilometrový okruh jsme si naplánovali po cestách, které jsou dle značení vhodné pro hendikepované turisty. Naše trasa odstartovala na Nové louce a pokračovala k Bedřichovské přehradě a zpět. Procházka nám zabrala okolo dvou hodin.
Z Nové louky šlapeme po žluté značce, která vede po asfaltové silnici směrem ke Gregorovu kříži a odtud z kopečka na rozcestí Za přehradou.
Zde už bohužel končí pohodlná asfaltová cesta. Dále už pokračujeme po štěrkové cestě (v zimě je součástí závodu Jizerská 50). Zhruba po 300 metrech se vyloupneme u přítoku Bedřichovské přehrady, odkud je možné pokračovat dále do kopce po štěrkové cestě směr rozcestí Vládní, anebo po dřevěné lávce vedoucí podél břehu přehrady.
My pokračujeme podél břehu po dřevěné lávce až k samotné hrázi. Cestou nás dřevěná lávka zavádí k dvěma vyhlídkám na místní pomníčky s okolními lesy a třpytící se vodní hladinou. Z naučných tabulí se dozvídáme zajímavé informace o přehradě, místních pomníčkách a živočiších žijících okolo přehrady. Na lávku mají cyklisté vjezd zakázán. I přesto sem tam nějakého toho zbloudilého cyklistu potkáme 
Lávka je označena jako vhodná pro hendikepované. Bohužel tu narážíme na tři podstatné nedostatky. Prvním nedostatkem je její šířka. Ta je z části na několika úsecích vyřešena rozšířením. Bohužel jich je málo a vozíčkář, který má 60 cm širokým vozíček se zde s menším dětským kočárkem jen tak nevyhne. Na to hned navazuje druhý nedostatek. Lávka má občas zbytečně prudké zatáčky a kdyby sem náhodou zabloudil člověk na handbiku, určitě se tu nevytočí. Posledním nedostatkem jsou samotná prkna lávky, po kterých se chodí. Mezery mezi nimi jsou zbytečně velké a neustále do nich zapadají přední kolečka. Při vyhýbání se s dětským kočárkem i zadní kola.
Nebyli jsme ale sami, kdo s tímto nedostatkem bojoval a stěžoval mu život. Stejný problém mají i některé dětské kočárky nebo psi, kterým do mezer zapadávjí tlapky. I přes námi zjištěné nedostatky byl celkový dojem z lávky uspokojivý. Samotnému vozíčkáři bychom jízdu po lávce nedoporučovali (lepší s doprovodem, nebo s předním přídavným kolečkem).
Z hráze Bedřichovské přehrady pokračujeme po zelené značce k Melzerovu pomníčku. Cesta je zpočátku štěrková a po chvilce se mění na asfaltku. Po drncavé jízdě na lávce příjemná změna. Pohodlně pelášíme z menšího kopečka a podél cesty sledujeme několik vybudovaných stavidel, sloužících k záchytu vody tekoucí z Jizerek do Černé Nisy.
U Melzerova pomníčku se odpojujeme ze zelené a pokračujeme k pár metrů vzdálené křižovatce cest, vedoucích z Bedřichova na rozcestí Vládní. My se vydáváme na Vládní. Zpočátku šlapeme po panelce, která se před stoupáním změní v krásnou hladkou asfaltku, vhodnou k bruslení na kolečkových bruslích.
Hurá! Máme za sebou prďák jako kráva a jsme na Vládní, kde se napojujeme na modrou. Zde je to už brnkačka. Nová asfaltová cesta až k rozcestí U Nové louky (v zimě taktéž součástí závodu Jizerská 50) a dále po žluté zpět na Novou louku.
Za odměnu si na Šámalově chatě dáváme výborný vývar s knedlíčky a domácí paštiku. Před vstupem do Šámalky je jeden schod a zbytek restaurace je bezbariérový. Bohužel tu není toaleta pro hendikepované (s menším vozíkem se tu s tím dá popasovat).
