Vrchol Sněžky zdolán!!!

  

Ubytování     Foto     Video

 

Při jednom květnovém víkendu jsme navštívili golfový rezort v Mladých Bukách. Odtud jsme podnikli výstup na nejvyšší bod České republiky, Sněžku. Z Pece pod Sněžkou jsme se nechali vyvézt lanovkou na Růžovou horu a po kontrole lístků jsme bez přestupu pokračovali dále k vrcholu. Cesta lanovkou byla pohodlná a my se rozplývali nad krásou zamračených Krkonoš. Po 10 - 20 minutách jsme se ocitli ve vrcholové stanici Sněžka. Obsluha se nás pohotově ujala a vypustila bočním vchodem, kde nás čekala dvou set metrová cesta po strmých kamenných schodech s nerovným povrchem. 

 

No nazdar, řekli jsme si. Přeci to kvůli blbým schodům nevzdáme, když jsme se nechali až sem pohodlně vyvézt lanovkou?! Zarputile jsme se pustili do zdolávání schodů. Vozíček se s Míšou na nerovném povrchu nervózně pohupoval z jedné strany na druhou a motor v podobě Lukáše funěl jako lokomotiva. Postupně jsme zdolávali jeden schod za druhým, přičemž každý z nich byl úplně jiný. Čím více schodů jsme měli za sebou, tím více se nám po tvářích kouleli perličky potu. 

 

Naštěstí jsme v tom nebyli sami. Stejný úmysl zdolat vrchol Sněžky měly i nesčetné davy turistů, kteří nás mlčky s udivenými výrazy míjeli. V jejich tvářích jsme četli otázku „Co tady ksakru děláte ???“ My jsme se ale nevzdávali a hrdinsky pomaličku šplhali vzhůru. Konečně jsme zdolali poslední očekávaný schod a před námi se rozprostřela nejvyšší položená placka v České republice. Radost z výstupu byla neskutečná a těch 200 metrů bychom přirovnali k radosti horolezce při zdolání osmitisícovky . Pomaličku jsme s vozíčkem hopsali po kamenném vrcholu Sněžky z jedné strany na druhou a pořizovali i přes zamračené počasí fotku za fotkou. Dychtivě jsme očekávali rozestoupení mraků zastiňující úchvatná krkonošská panoramata. Bohužel mračna nesmlouvavě chránila krkonošská tajemství a tak jsme zamířili k nejvýš položené poštovní stanici. A ouha. Do stanice vede lávka a na konci ní je úzký vchod, kterým se sotva protáhne normální člověk, natož vozíčkář. Navíc druhé křídlo dveří nešlo otevřít. V kombinaci s přeplněností lidí, jsme pokusy o proniknutí do stanice vzdali a drncali se zpět k lanovce.

 

V polovině schodů jsme uviděli tunel s kamennými schody, který vede do stanice lanovky. Rozhodli jsme se jít tudy, tady to bude pohodlnější a snazší. A taky jo. Neohroženě jsme sjeli schody do mezipatra k restauraci a toaletám (byly tu i toalety pro hendikekované). Odtud už je to jenom pár schodů ke kabinkám lanovky. Vykulená obsluha lanovky na nás vejrala a tázala se, kde jsme se tu vzali. Odpověděli jsme, že sestupujeme z vrcholu. Pán na nás nevěřícně koukal a řekl: „Víte, ono se nepočítá s tím, že vozíčkář bude chtít vystoupit na vrchol. Pro částečné uspokojení pro takovéto lidi je vedle východu ze stanice lanovky vybudována malá teráska". Jednalo se mimochodem o terásku, kudy jsme byli vypuštěni ze stanice a omezený výhled nás tu moc neuspokojil. Pravdou je, že hlavní příčinou špatného výhledu bylo počasí. Nicméně jsme nepochopili smysl bezbariérové toalety v mezipatře, když se nepočítá s vozíčkáři, kteří budou chtít vystoupit na vrchol. Pochybujeme, že ti co se spokojí s omezeným výhledem, se pak spokojí s bezbariérovou toaletou v mezipatře. 

Vyčerpáni, ale spokojeni jsme sjížděli zpět do Pece pod Sněžkou. Když vynecháme vrcholový výstup, tak nás mile překvapilo částečné zpřístupnění vrcholu Sněžky a to hlavně díky prostorné kabinkové lanovce. Kabiny měly až překvapivě široký vchod, do kterého se vozíčkář s manuálním vozíkem hravě vejde. Vnitřek kabiny je vybaven dvěma polstrovanými sklopnými lavičkami. Při nástupu a výstupu vozíčkáře byla kabina lanovky dle požadavku zpomalena, nebo úplně zastavena. Přitom mezi nástupištěm a kabinkou vznikla minimální mezera, takže nehrozilo zapadnutí předních koleček. Samotná jízda lanovkou byla klidná a pohodlná a díky prosklení kabiny bylo vidět do všech stran.

 

Lanová stanice v Peci pod Sněžkou je plně bezbariérová, vybavena čistým a funkčním záchodem pro hendikepované. Přímo pod stanicí jsou k dispozici tři parkovací místa pro hendikepované, odkud se musí ke stanici vyšlápnout mírnější kopeček. Cena lanovky za jízdu tam a zpět stojí vozíčkáře 180,- Kč (doprovod je zdarma), pro samotného dospělého je cena 320,- Kč. Aktuální ceník jízdného naleznete zde.

 

 

Od lanovky v Peci pod Sněžkou vede modrá turistická značka do Obřího Dolu, která je vhodná pro vozíčkáře. Vede údolím po asfaltové cestě proti proudu řeky Úpy. Je dlouhá okolo 2 km a na konci této cesty se nachází maličká kaplička věnována obětem přírodní katastrofy ze dne 29.7.1897. V této době se po silných deštích prohnala Obřím dolem zemní lavina, která usmrtila sedm lidí. Kousek před kaplí se nachází Bouda pod Sněžkou, kde jsme si moc pochutnali na palačinkách, ovocných knedlíkách a domácích limonádách. V kombinaci s milou a vtipnou obsluhou jsme zde strávili příjemné chvilky odpočinku. Návštěvu boudy tedy vřele doporučujeme.

 

Po náročném výletě jsme si odpočinuli v našem luxusním dvoulůžkovém apartmánu golfového resortu v Mladých Bukách a vydali se relaxovat do místního wellness centra. K dispozici nám byl bazén, vířivka a sauna. Místní kuchyně nám připravila výbornou večeři, kterou jsme si vychutnávali při západu slunce s výhledem na Krkonoše. S ubytováním jsme byli moc spokojeni. Je tu klid a celý resort je i díky své poloze vhodný k aktivnímu odpočinku.